O knize: 2006 / Komplexní studie nálady a systému politické kontroly v sovětském období dlouho tabuizované téma v ruské historiografii . Jak poznamenává T. M. Goryaeva, ve společnosti, v níž byla přítomnost rozsáhlého systému politické kontroly všemožně kamuflována, byly jakékoli pokusy o její studium, a to i v historickém zpětném pohledu, považovány za pravděpodobnost nechtěných narážek. Kromě toho je důležité vzít v úvahu velké složitosti spojené se studiem sentimentu. Faktem je, že mnoho duchovních procesů, vědomých i nevědomých, po sobě nezanechalo žádné hmotné důkazy. Jak poznamenal D. Tosh, „každá historická postava, i ta nejvýraznější a nejvýmluvnější, vyjadřuje jen nepodstatnou část svých myšlenek...; Kromě toho je chování lidí často nejvíce ovlivněno přesvědčením, které je považováno za samozřejmé, a proto se neodráží v dokumentech.“ K tomu je třeba dodat, že jednou z nejdůležitějších podmínek pro přežití v období stalinismu, jak ukazují rozhovory s bývalými sovětskými občany v rámci Harvardského projektu, byla podpora loajality k režimu. To se odrazilo v projevech na shromážděních, stranických schůzích, v některých dopisech „úřadům“ i v nejtvrdší autocenzuře. „Drž hubu, nemluv, a pokud chceš víc, chval Stalina a partu,“ zněl recept na sebezáchovu, který opakovali mnozí respondenti Harvardského projektu. Podle jednoho z nich byla charakteristickým rysem sovětského lidu hluboká propast „mezi vnějším a vnitřním životem“. Z velké části „řekli to, co si ve skutečnosti nemysleli, a neřekli to, čím si byli naopak vnitřně jisti“.».